Ústav molekulární genetiky AV ČR, v. v. i.
Retinitis pigmentosa je dědičné onemocnění sítnice, které může vést až ke slepotě. Vyskytuje se přibližně u jednoho ze 4000 obyvatel a první příznaky se dají vypozorovat již u desetiletých dětí. A ačkoliv se jedná o poměrně častou chorobu, zatím neexistuje účinný způsob její léčby.
Objev českých molekulárních genetiků
Genovou mutaci, která způsobuje onemocnění retinitis pigmentosa, popsal tým doc. Davida Staňka z Ústavu molekulární genetiky AV ČR. Výsledky jejich výzkumu jsou shrnuty v článku, který právě vyšel v mezinárodním odborném časopise Human Mutation (viz abstrakt).
Retinitis pigmentosa je dědičné onemocnění sítnice, které může vést až ke slepotě. Vyskytuje se přibližně u jednoho ze 4000 obyvatel a první příznaky se dají vypozorovat již u desetiletých dětí. A ačkoliv se jedná o poměrně častou chorobu, zatím neexistuje účinný způsob její léčby.
Okolní svět vnímáme především očima, a to díky světločivným buňkám, tyčinkám a čípkům umístěným v sítnici oka. Při onemocnění retinitis pigmentosa tyto buňky postupně během života odumírají. Pokud bychom sítnici přirovnali k obrazovce, dochází k výpadku určitých okruhů, obraz je stále menší a menší a může dojít až k jeho naprostému vymizení – k úplnému oslepnutí. Příčiny onemocnění jsou velmi rozdílné, většinou jde o mutace genů důležitých právě pro získání dobrého obrazu. A podle toho, které geny jsou poškozeny, se pak projevuje i samotná nemoc. Takových genů, jejichž mutace jsou spojeny přímo s odumíráním tyčinek a čípků, je známo téměř sedmdesát. Záhadnou příčinou retinitis pigmentosa jsou ale mutace v genech, které se podílejí na sestřihu RNA, jednom ze základních molekulárně biologických dějů, a jako skupina představují druhou nejčastější příčinu retinitis pigmentosa, nicméně s vyladěním obrazu v oku nijak přímo nesouvisí.
Docent David Staněk společně se svými kolegy z Laboratoře biologie RNA studovali mutace v jednom z těchto nezbytných genů zvaném SNRNP200. Protein BRR2, který je tímto genem kódován, je vlastně jakýsi buněčný krejčí. Napomáhá přesně nastříhat geny, jako když se stříhá látka na šaty. Protein v dobře padnoucích šatech pak může bezchybně provádět svoji práci. „ Očekávali jsme, že mutovaný BRR2 bude mít problém začlenit se správně do buněčných struktur a nebude chtít spolupracovat s ostatními členy krejčovské manufaktury,“ říká doc. David Staněk. „ Překvapilo nás, že tomu tak není, a navíc je mutovaný BRR2 ještě pilnější a některé šaty dokáže nastříhat i rychleji než jeho nemutovaný kolega,“ dodává. Tým vědců zjistil, že mutovaný BRR2 ke stříhání více využívá kryptická (skrytá) místa. Tedy místo toho, aby dvakrát měřil a jednou stříhal, vrhá se do práce trochu bezhlavě a dělá chyby, což světločivné buňky sítnice obtížně tolerují a umírají.
„Čeká nás teď mnoho práce, abychom správně popsali problémy, které lajdáctví mutovaného proteinu BRR2 působí v buňkách sítnice,“ nastiňuje doc. David Staněk další směr výzkumu a dodává: „Podstatu onemocnění retinitis pigmentosa je důležité detailně pochopit na molekulární úrovni, protože tudy může vést cesta, jak pomoci pacientům.“
Cvačková Z, Matějů D, Staněk D: Retinitis Pigmentosa Mutations of SNRNP200 Enhance Cryptic Splice Site Recognition. Human Mutation 2014 35(3):308-17. [pubmed]
Doc. David Stanek, Ph.D.,
tel.: 241 063 118, e-mail: david.stanek@img.cas.cz,
web: www.img.cas.cz/research/david-stanek
Původní článek z www.avcr.cz v pdf verzi.