Ústav molekulární genetiky AV ČR, v. v. i.
Jak Sindija Šmite a Kristína Jamrichová pomáhaly posilovat komunitu PhD studentů na IMG – a zjistily, že spolu s ní se rozvíjí i ony samy.
Doktorské studium možná začíná výzkumným tématem, ale cestu, která následuje, utváří mnohem víc než jen experimenty, data a publikace. Stejně důležití mohou být lidé, které během studia potkáváme, výzvy, kterým společně čelíme, i příležitosti, které společně vytváříme.
V uplynulých dvou letech pomáhaly Sindija Šmite a Kristína Jamrichová řadu takových příležitostí vytvářet také na IMG. Jako zástupkyně doktorandů propojovaly studující napříč ústavem, naslouchaly potřebám a nápadům svých kolegyň a kolegů a pomáhaly je proměňovat v aktivity a iniciativy, které posilovaly celou komunitu. Přitom zjistily, že zapojit se do života komunity neznamená jen něco dávat ostatním – tato zkušenost může obohatit a proměnit i vás samotné.
Pro Sindiju a Kristínu to znamenalo naučit se lépe komunikovat, organizovat a spolupracovat s různými lidmi, ale také získat větší sebevědomí, být flexibilnější a nebát se vystoupit ze své komfortní zóny. Jejich zkušenost ukazuje, že aktivní zapojení do dění kolem nás může přinést nečekané příležitosti učit se, navazovat nové vztahy a osobně i profesně růst.
Se Sindijou a Kristínou jsme si povídali o budování doktorandské komunity na IMG, o tom, jak spolu s ní rostly i ony samy, a o tom, co se může stát, když se rozhodnete udělat krok vpřed a stát se součástí něčeho většího.
Než se dostaneme k vaší roli zástupkyň PhD komunity, mohly byste se krátce představit? Co vás přivedlo na IMG a čemu se ve svém výzkumu věnujete?
Sindija: Pocházím z Lotyšska, kde jsem zahájila vysokoškolské studium a poprvé se zapojila do výzkumu nádorových onemocnění. Později mě moje cesta zavedla na univerzity v Polsku a Francii. Postupně mě začala stále více zajímat imunologie, ale nakonec mě život přivedl do České republiky, kde jsem začala působit v Laboratoři genetiky a patologie řasinek na IMG. Ve svém současném výzkumu se snažím porozumět tomu, jak mohou mutace ovlivňující řasinky – drobné buněčné organely, které v organismu zastávají překvapivě důležité funkce – přispívat ke vzniku obezity a ovlivňovat mozek.
Kristína: V současnosti dokončuji třetí rok doktorského studia v Laboratoři biologie nádorové buňky pod vedením Lukáše Čermáka. Po dokončení magisterského studia v Olomouci jsem měla stále chuť vědu dál objevovat a pustit se do nových témat, takže pokračovat v doktorském studiu mi připadalo jako správná volba. Ve svém výzkumu se zaměřuji na objevování nových substrátů ubikvitin ligáz a na pochopení jejich role ve zdraví a nemoci. Na tomto tématu je skvělé, že vás podle toho, co objevíte, může zavést do mnoha různých oblastí biologie. Vlastně se tak podle konkrétního substrátu můžu vydat téměř jakýmkoli směrem.
„Komunikace, týmová práce, organizační schopnosti nebo přizpůsobivost nejsou něčím, co stojí mimo vědu. Jsou součástí toho, co z nás dělá dobré vědce a profesionály.“
– Sindija Šmite
Co vás přimělo stát se zástupkyněmi doktorandské komunity?
Sindija: Když jsem přišla na IMG, chtěla jsem se zapojit do studentské komunity, poznat nové lidi a také společně zažít něco mimo laboratoř. Už dříve jsem měla zkušenosti se studentskými organizacemi, takže stát se zástupkyní doktorandů mi připadalo jako skvělá příležitost zkusit něco podobného v novém prostředí a zároveň přispět ke komunitě kolem sebe.
Kristína: Pro mě to bylo vlastně docela osobní rozhodnutí, protože jsem předtím nic podobného nedělala. Považuji se spíš za introvertní a stydlivou, pokud jde o navazování kontaktů, takže stát se zástupkyní doktorandské komunity pro mě byla také výzva. Chtěla jsem vystoupit ze své komfortní zóny, získat větší sebevědomí a mít trochu víc odvahy se zapojovat a být vidět. Tato zkušenost můj život rozhodně obohatila, a to jak osobně, tak profesně. Networking je ve vědě velmi důležitý, takže si myslím, že mi tato zkušenost pomohla rozvíjet se i jako vědkyně.
Kdybyste měly doktorandskou komunitu na IMG popsat jen několika větami, čím je podle vás výjimečná?
Sindija: Řekla bych, že naše PhD komunita je rozmanitá, otevřená a že lidem na sobě navzájem záleží. Lidé z různých laboratoří spolu opravdu tráví čas, ať už na IMG, nebo mimo ústav, a to je podle mě velmi důležité. Je skvělé mít přátele, kteří rozumějí tomuto způsobu života, každodenním těžkostem, malým vítězstvím i těm velmi specifickým radostem doktorského studia. Takové vzájemné porozumění má velkou hodnotu.
Kristína: Především bych řekla, že je to skutečná komunita. Opravdu se navzájem známe, jsme spolu v kontaktu a jsme ochotní si pomáhat. Myslím, že ve velké výzkumné instituci to rozhodně není samozřejmost. Zároveň máte pocit, že když se obrátíte na ostatní doktorandy s nějakým problémem – ať už souvisí s výzkumem, nebo s něčím úplně jiným – většinou se najde někdo, kdo je ochotný pomoci.
Mnozí znají zástupkyně doktorandů především díky každoroční PhD konferenci, vaše role je ale mnohem širší. Čemu všemu jste se během svého působení věnovaly?
Sindija: Během uplynulých dvou let jsme pracovaly na celé řadě akcí a aktivit, jejichž cílem bylo propojovat lidi. Organizovaly jsme každoroční vánoční večírky, akce zaměřené na kariérní rozvoj, letní grilování, ale také neformálnější komunitní setkání pro milovníky jídla, například workshop přípravy kimchi nebo zimnice. Tyto akce jsou pro mě důležité především proto, že vytvářejí prostor pro setkávání lidí i mimo jejich vlastní laboratoře. Právě při neformálních setkáních někdy vznikají nová přátelství, spolupráce nebo jednoduše zajímavé rozhovory.
Kristína: Jedním z mých hlavních cílů bylo vytvářet více příležitostí, při kterých by se doktorandi mohli setkávat i mimo své laboratoře. Chtěla jsem pořádat akce, které budou mít smysl a zároveň budou příjemné, ale také dát ostatním možnost zapojit se a něco sami zorganizovat. Než jsem se stala zástupkyní doktorandů, připadala mi představa, že bych měla nějakou akci zorganizovat, docela děsivá. Člověku se hned honí hlavou: Jak se vlastně něco takového organizuje? Jak dát ostatním vědět? Kde se vezmou peníze? Koho je potřeba oslovit? Chtěla jsem proto sama zjistit, jak to všechno funguje, a zároveň to usnadnit i ostatním. Doufám, že když dnes někdo přijde s nápadem na nějakou akci, bude mít pocit, že ji opravdu může uskutečnit.
V loňském roce jste sbíraly podněty od ostatních doktorandů, které se promítly do nové koncepce letošní konference. Jaký jste měly pocit, když jste viděly, že se jejich nápady skutečně začínají realizovat?
Sindija: Bylo povzbudivé vidět, jak promyšlené odpovědi jsme dostaly. Ukázalo se, že naši komunitu nezajímá jen samotný výzkum, ale také to, co dalšího nám může doktorské studium přinést – dovednosti, nové pohledy a sebevědomí, které můžeme využít v dalších oblastech výzkumu, v profesích souvisejících s vědou, ale vlastně i v životě obecně. Právě to se stalo jednou z hlavních myšlenek letošní konference: zaměřit se na dovednosti a kompetence, které budeme potřebovat do budoucna a které nám pomohou stát se lepšími vědci i profesionály.
Kristína: Pro mě to bylo opravdu velmi příjemné zadostiučinění, protože přesně o něco takového jsem ve své roli usilovala. Nechtěla jsem, aby sbírání zpětné vazby bylo jen formalitou, kdy lidé řeknou svůj názor a pak se nic nestane. Měla jsem velkou radost, když jsem viděla, že se některé jejich nápady skutečně podařilo proměnit v něco konkrétního. Měla jsem pocit, že hlas doktorandů je opravdu slyšet, a právě to pro mě bylo asi jednou z největších odměn této role.
Když se ohlédnete zpět, na co jste osobně nejvíce hrdé?
Sindija: Asi nejvíc na to, že jsem pomáhala vytvářet chvíle, kdy se lidé skutečně propojili. Některé akce mohou zvenčí působit docela jednoduše, ale pokud díky nim mají lidé pocit, že jsou vítaní, že mají podporu a že jsou skutečně součástí komunity, pak mají smysl. Jsem také hrdá na to, že se nám dařilo udržovat komunitu aktivní různými způsoby – od vědeckých a kariérně zaměřených akcí až po neformální setkání.
Kristína: Pro mě by to určitě byla loňská konference. Zorganizovat konferenci je samo o sobě velká výzva, a protože se navíc konala mimo areál IMG, bylo to ještě o něco náročnější. Bylo potřeba myslet na spoustu věcí a všechno vyžadovalo hodně koordinace a týmové práce. Když jsme pak nakonec viděli všechny pohromadě a konference se skutečně uskutečnila, byl to skvělý pocit. Chtěla bych poděkovat všem, kdo nám pomáhali, zejména naší bývalé PhD koordinátorce Elišce Koňaříkové, která nás během celého procesu podporovala.
„Díky roli zástupkyně doktorandů jsem si uvědomila, jak velký rozdíl může mít podpůrná komunita kolem vás, a to jak v profesním, tak v osobním životě.„
– Kristína Jamrichová
Když se ohlédnete zpět, jak vás tato zkušenost změnila?
Sindija: Myslím, že jsem se naučila lépe rozdělovat úkoly, pracovat v týmu a komunikovat přímočařeji. Také mi to připomnělo, že organizování není jen o tom vytvořit si plán. Člověk musí umět zůstat flexibilní ve chvíli, kdy do něj vstoupí skuteční lidé, jejich časové možnosti a běžný život.
Kristína: Myslím, že jsem získala větší sebevědomí, ale zároveň také více pokory a vděčnosti. Jsem moc ráda, že jsem díky této zkušenosti poznala tolik zajímavých a opravdu milých lidí. Také jsem si uvědomila, kolik práce, která není na první pohled vidět, stojí za tím, aby se něco skutečně uskutečnilo. Když přijdete na nějakou akci, většinou vidíte jen výsledek, ale v zákulisí je spousta plánování, komunikace, koordinace a řešení nejrůznějších problémů. Naučilo mě to, jak důležitá je týmová práce. A myslím, že mi to pomohlo i ve výzkumu, protože věda je do velké míry o spolupráci s ostatními, komunikaci a společném hledání řešení.
Jaké dovednosti jste si během svého působení osvojily a které z nich podle vás využijete i v další vědecké kariéře?
Sindija: Řekla bych, že především komunikaci, týmovou spolupráci a projektové řízení. Musely jsme koordinovat práci s různými lidmi, porozumět tomu, co komunita potřebuje, a proměňovat nápady v konkrétní akce a iniciativy. Také jsem se naučila, jak důležité je opravdu naslouchat. Věda je často vnímána jako individuální práce, ve skutečnosti ale do značné míry stojí na spolupráci, komunikaci a schopnosti něco společně vytvářet.
Kristína: Určitě komunikaci, organizaci, týmovou spolupráci a projektové řízení. Za jednu z nejdůležitějších věcí, které jsem se naučila, ale považuji schopnost naslouchat. Když pracujete s různými lidmi, každý má vlastní představy a priority. Umět pochopit různé pohledy a najít společnou řeč je podle mě něco, co využiji během celé své vědecké kariéry.
Myslíte si, že být dnes dobrým vědcem vyžaduje víc než jen dělat špičkový výzkum? Jak tato zkušenost ovlivnila váš pohled?
Sindija: Ano, myslím, že ano. Kvalitní výzkum samozřejmě zůstává základem, ale dnešní vědci často potřebují mnohem širší škálu dovedností. Po dokončení PhD se lidé vydávají různými směry – někteří zůstávají přímo ve výzkumu, jiní nacházejí uplatnění v průmyslu, vědecké komunikaci, vědní politice, managementu nebo dalších oblastech spojených s vědou. Díky této zkušenosti jsem si ještě více uvědomila, jak cenné je rozvíjet široké spektrum dovedností. Komunikace, týmová práce, organizační schopnosti nebo přizpůsobivost nejsou něčím, co stojí mimo vědu. Jsou součástí toho, co z nás dělá dobré vědce a profesionály.
Kristína: Rozhodně. Kvalitní výzkum je nezbytný, ale myslím, že stejně důležité jsou networking, odolnost a schopnost nebýt na sebe příliš tvrdý. Věda s sebou přináší spoustu neúspěchů a nejistoty, takže je důležité naučit se vyrovnávat s nezdary a nebrat si je osobně – což pro mě nebylo vždy jednoduché. Networking také otevírá dveře k novým nápadům, spolupracím a příležitostem. Díky roli zástupkyně doktorandů jsem si uvědomila, jak velký rozdíl může mít podpůrná komunita kolem vás, a to jak v profesním, tak v osobním životě.
Co byste si přály do budoucna pro doktorandskou komunitu na IMG?
Sindija: Doufám, že se naše komunita bude dál rozvíjet a stane se ještě silnější sítí lidí. Přeji si, aby se lidé dál zapojovali, podporovali se navzájem, sdíleli své nápady a také se spolu dokázali bavit. A doufám, že nezapomeneme ani na stolní fotbálek. Čas od času by si také zasloužil trochu pozornosti.
Kristína: Doufám, že lidé budou mít i nadále chuť organizovat akce, zapojovat se a dál rozvíjet skvělou PhD komunitu, kterou už na IMG máme. Jsem také zvědavá, jak komunitu po svém ovlivní nové zástupkyně či zástupci a s jakými nápady a změnami přijdou. Každý nový tým podle mě přináší jinou energii a těším se, kam komunitu posune dál.
V příštích týdnech nastoupí na IMG řada nových doktorandek a doktorandů. Co byste jim na základě vlastní zkušenosti poradily, aby své doktorské studium využili co nejlépe?
Sindija: Vnímejte ostatní doktorandy jako svou podpůrnou síť, protože málokdo bude vašim zkušenostem rozumět tak dobře jako oni. Přátelství, která mezi vámi vzniknou, pro vás mohou být opravdu cenná. Buďte otevření, zajděte si s ostatními na kávu nebo na večeři a nebraňte se ani krátkým neformálním rozhovorům. I pár slov může někdy znamenat hodně. Když můžete své zkušenosti sdílet s ostatními, je celé doktorské studium bohatší, snazší a mnohem smysluplnější.
Kristína: Zapojte se, poznávejte lidi i mimo svou laboratoř a nebojte se vystoupit ze své komfortní zóny. Doktorské studium není jen o vašem výzkumu, proto využijte lidi a příležitosti, které máte kolem sebe. A nebuďte na sebe příliš tvrdí – ne všechno půjde vždy podle plánu, a to je v pořádku. Jak rád říká můj vedoucí: „Pro život žádný protokol neexistuje, protokoly jsou flexibilní.“ Musíte se naučit přizpůsobovat, a přijmout, že se věci někdy změní, a najít si svou vlastní cestu. Hodně štěstí.