Laboratoř buněčné diferenciace

Výzkum

Vývoj krvetvorných buněk, signální dráhy, cytokiny, malé molekuly, zebřička, mník, kuře

Hlavním zájmem laboratoře je studium molekulárního mechanismu určování buněčného osudu. Používáme cytokiny/růstové faktory a malé molekuly jako nástroje k manipulaci s osudem krvetvorných buněk u modelových organismů (zebřičky, mihule, kuře, myš) a lidských primárních buněk, abychom získali vhled do mechanismů, které jsou základem jejich sebeobnovy, proliferace a diferenciace.

Primitivní erytrocyty jsou první krevní buňky vznikající během embryogeneze. Předpokládá se, že vznikají z mezodermu postranních destiček, avšak sledování jejich vzniku je stále náročné a jejich původ nejasný. Naším cílem je proto zmapovat osud primitivních erytrocytů z mezodermálních derivátů u zebřiček pomocí různých molekulárně genetických, vývojově biologických a zobrazovacích technik.

). Na obrázku 1 jsou gata1a a klf17 pozitivní primitivní erytroidní progenitory, které se diferencují z časného mezodermu, umístěny v kaudální oblasti uvnitř vnitřní buněčné hmoty a později vstoupí do oběhu (obrázek 2).
Embrya byla fixována ve stadiu segmentace 8 somitů (11,5 hpf), resp. ve stadiu faryngula (30 hpf) a obarvena pomocí sond gata1a (zeleně), klf17 (červeně) a etv2 (purpurově) pomocí hybridizační řetězové reakce (HCR, Molecular instruments). Jádra byla barvena společně s DAPI (azurová). Na obrázku 1 jsou gata1a a klf17 pozitivní primitivní erytroidní progenitory, které se diferencují z časného mezodermu, umístěny v kaudální oblasti uvnitř vnitřní buněčné hmoty a později vstoupí do oběhu (obrázek 2).  Migrující endotelové progenitory žil a tepen jsou vizualizovány sondou etv2 (obr. 1) a dají vzniknout cévám (obr. 2). Klf17 pozitivní struktura na anteriorně-ventrální straně žloutkového váčku se v průběhu dalšího vývoje vyvine v líhnoucí se žlázu. Zobrazování bylo provedeno pomocí rotujícího disku Dragon fly (Andor).

Další informace o skupině